Podmínkové věty - kondicionály
Podmínkové věty se v angličtině chovají jinak než v českém jazyce. Vše se řídí základním pravidlem, že po IF(popř. when a dalších spojkách) NESMÍME použít formu budoucího času. V podmínkových větách mějte na zřeteli rozdíl ve významu IF (když ve smyslu pokud, jestliže) a WHEN (když v smyslu až).
Podmínkové věty dělíme na základní tři, někdy se přidává také nultá podmínka, která popisuje obecná fakta.
- Nultá podmínka (obecná - není vlastně podmínkou) – pro věty typu „Když je hezky, jdeme se projít.“
- Pro obecná fakta, která se dějí nezávisle na čase, „když mám čas, hraji tenis“
- První podmínka (budoucí podmínka) – pro věty typu „Když bude hezky, projdeme se.“
- Pro podmínku do budoucnosti – když se stane A, stane se B – „Když se nebudu učit, neudělám test.“ „Když bude prošet, nepůjdeme ven.“
- Druhá podmínka (přítomná podmínka) – pokud by se stalo A, stalo by se i B
- Pro podmínku v přítomnosti – teď: „Kdybych měl čas, navštívil bych ho.“ „Kdyby pršelo, nešli bychom tam.“
- Třetí podmínka (minulá podmínka) – co by se bývalo stalo, kdyby se bývalo...
- Pro podmínku která se v minulosti nestala: „Kdybych se býval učil, býval bych prošel testem.“ Kdyby si býval vsadil, býval by vyhrál milion.“